Psavá...

Psala bych. Koneckonců mám přece blog (a už několikátý v řadě), jednu dlouhou dobu jsem si myslela, přála si a doufala, že mě psaní bude živit… A ticho po pěšině. Někdy mám pocit, že už ani nedám dohromady kloudnou větu, natož větu smysluplnou nebo snad dokonce vtipnou… Ale psala bych pořád, třebaže pořádně nevím co ani o čem. Takže píšu.

Venku je to božský zimně studený světlo, který jsem tolik postrádala o Vánocích (protože o Vánocích prostě musí být hnusně, abychom si to náhodou moc neužili), a který ve mně probouzí samý ušlechtilý myšlenky a k tomu nezlomný odhodlání… V podstatě k čemukoliv.

Je to taková dobrá chvíle pro předsevzetí, až na to, že já si letos žádný nedala. Poprvý po několika letech tradičního kolečka "předsevzetí – odhodlání – okolnosti – porušení – kašlu na to" je to něco jako forma duševní hygieny. A možná taky forma sebepoznání, protože jsem si konečně připustila, že mám-li vůči sobě nějaký očekávání nebo nároky, bůh nedej, kráčí to ruku v ruce se zlozvykem filmového střihu – buď se to stane hned, nejlépe ještě včera, nebo se to nestane vůbec, poněvadž cesta je moc dlouhá a já na to nemám nervy. (Čti: vůli.) Takže ne. Věci se prostě stanou a já… Já už jsem se stala. 😉

Koneckonců, v posledních měsících si na svoje poměry nevedu nejhůř. Mám práci. Mám co jíst, kde bydlet, mám přátele, rodinu… Mám tohle bezva studený světlo, který jsem tolik postrádala, mám chuť psát, a přestože nevím co psát, tak už mám taky pár odstavců textu… Nemám si na co stěžovat, i když ten poslední stav možná nevydrží dlouho, protože věci se prostě stanou bez ohledu na cokoliv, ať už tak či onak, člověk jen mění míru přihlížení právě probíhajícím změnám. (Ježiš, kde jsem vyhrabala tenhle sloh? Takhle kostrbatě jsem nepsala od střední školy. Pfff.)

Takovej život na volnoběh.

A mě vždycky bavilo se s kolem vydrápat na kopec (libovolnou metodou), a pak si užívat nerušeného výhledu do okolí, občas šlápnout do pedálů, třebaže to ani nebylo potřeba … Vždyť to jelo i tak. A další kopec? Jo, je tam. Ale až za dvě stě metrů. Času dost.