Kosmetický amatér

(Poznámka: tenhle článek píšu už dva měsíce. Takže přišel čas do toho šlápnout.) 
 

Začněme trochu netradičně… Jirotkův Saturnin je moje oblíbená četba už zhruba tak od druhé třídy, kdy jsem ho jako malé špuntě viděla čerstvě zfilmovaného (a ten počin je dobrý, ať si kdo chce, říká, co chce) a byla naprosto okouzlená… Titulní písničkou v podání Jiřího Korna.  Každopádně od té chvíle je Saturni věrným průvodcem mé existence. A v tomto případě zejména vyprávění o strýci Františkovi a jeho úžasnému pachtění za dokonalým kosmetickým mýdlem. (Vařeným ze samého svinstva, ale výsledek – skvost!)

Tak nějak by se totiž dal popsat můj vztah ke kosmetice. Stejně jako strýc František, i já objevuji spoustu věcí, které už za mě objevili jiní (například fakt, že tmavý stín přes celé víčko vyrobí oči velikosti špendlíkových hlaviček), a stejně jako strýc František objevy cizích lidí s radostí ignoruju… Protože je to mnohem zábavnější.

Jsem kosmetický amatér.

• V duchu možná toužím po slavných guerlainových Meteoritech a jiných ikonických produktech, ale hlas rozumu, který se mě vytrvale ptá, co bych s tím dělala, je ještě pořád silnější.
• Ještě pořád nemám ten automatický tik fotit své čerstvé nákupy z kosmetické oblasti. *
• Myslím, že jsem ještě nikdy nespotřebovala celé balení pleťového krému. Představa, že bych měla skoro půllitru sprchového gelu nebo šamponu, mě skoro děsí. 
• Vzorky, vzorky, vzorečky… Má láska. Ideální balení!
• Když nad tím tak uvažuju… Asi jsem víc kosmetiky vyhodila, než spotřebovala. (Moje ekologická stopa je zaručeně velká jak hrom, dobře mi tak.)
• Pachtím se za nalezením co největších účinků za co nejmenší cenu.
• Make-up ani BB cream na mě nevypadají moc dobře, přesto si pořád nějaké kupuju.
• Mám zvláštní slabost pro věci na rty (rozhodně jsou v mojí kosmetické taštičce zastoupeny nejhojněji, protože když nevím co by, koupím si patlátko na pusu), dotahují to řasenky a oční stíny.
• Jakmile denní teplota překročí 25 °C, tak se nemaluju. Nemá to cenu.
• Nehty si nalakuju jednou za uherský rok. Ale nové laky si kupuju pořád dokola. Momentálně mám šest nových. Ani jeden jsem nevyzkoušela za plného provozu.
• Nemám ani jednu tvářenku a podtón své pleti jsem zjistila teprve nedávno.
• Proti průměrné kosmetické blogerce jsem naprostý žabař, a kdybych objevila univerzální svatý grál, který by ze mě na jedno umytí udělal kočku, s radostí si nechám tak akorát červenou rtěnku a pár nezbytných guilty pleasures. A možná ani to ne.

Ovšem na to zatím nedošlo, ale zato při svém bádání občas narazím na něco, o čem si myslím, že bych se třeba mohla podělit. Taky můžu předávat moudra z druhé ruky načtená všude možně. A v neposlední řadě – i pionýři slepých uliček jsou potřeba, aby světu ohlásili: "Tudy ne, přátelé!"

A možná ten svůj svatý grál doopravdy najdu.  

* Jsem fotograf na baterky. Nějaké vidění světa sice mám (nejčastěji zdola nahoru), ale proces "něco zajímavého = tahám foťák" mi nikdy moc nefungoval. To bych ten foťák musela mít pořád v permanenci, nejlíp na šňůrce okolo krku, což se mi v mém případě nezdá moc bezpečné… Takže si fotky raději prohlížím, než je produkuju. Když už fotím, fotím na mobil, protože ten můj to dělá dost dobře. Jinak vlastním kompakt a stativ. Kompakt proto, že je moje frekvence focení taková, jaká je, a nemělo by smysl pořizovat cokoliv dražšího. Stativ proto, že se mi klepou ruce a ani stabilizátor obrazu mi nepomáhá.