... jsem si teda jako psala, ale jen na papír (protože na vycházky do města s sebou notebook nenosím, nevešel by se mi do kabelky), takže se asi spokojme se stručným výtažkem hlavního moudra.
1. Balení je rok od roku horší, zvlášť když jeden ví, že moc slunečno nebude, a ještě ke všemu není schopen se rozhodnout, co vlastně chce, potřebuje, nebo užije.
2. Naštěstí v tom nejsem sama a nehrozilo, že potáhnu od nádraží kufr, tašku, batoh a kabelku. (Vše nejlépe na hlavě, mám málo ručiček.)
3. Existuje nekonečně dlouhá ulice, kterou jdete, jdete, jdete... A furt jdete, až teda dojdete na privát, ale ta procházka vás odrovná víc než celodenní poflakování po městě. Aspoň mě odrovnala do rovna.
4. Nějaký čas si asi nepůjdu zaplavat, protože v normálním bazénu okamžitě umrznu. Po tom termálním bazénu (40 °C!) se mi bude stýskat.
5. Stejně jako se mi bude stýskat po péči, kterou nám věnovala hostitelka. A zcela vážně, pokud míníte jet na Slovensko a konkrétně do Liptovského Mikuláše, tak chcete bydlet v Apartmánech Horalka.
6. Udělala jsem dojem na dvě galeristky. (Se musím pochlubit, poněvadž mě to samotnou překvapilo a tetelila jsem se ještě při večeři.) Jednu jsem odrovnala přáním vidět expozici místního rodáka namísto Saudka, druhou patrně už jen tím, že jsem přišla.
7. A jsem bídák, protože jak jsem ráda, když mi lidi vozí dárečky z cest, já na to pravidelně zapomínám, takže pokud po mě někdo něco chce, musí si výslovně říct. Hanba mi.
8. Projela jsem se zubačkou (ozubnicovou železnicí) ke Štrbskému plesu a konečně se tak opravdu dostala do Tater. :-) (A stálo to za to, to zase ano.)
9. Moje kondice je lepší, ale ještě zdaleka ne taková, jakou bych si ji představovala. Stejně tak můj time-management, který sice provizorně funguje, ale taky se mi rád rozsejpá pod rukama. Ale mám už zase dost času na nápravu. :)
10. Už teď se mi stýská. Jela bych znova. A doufám, že mi duševní energie vydrží ještě aspoň týden.
A obligátní otázka: proč jsem si hernajs brala šminky, když jsem zapomněla odličovač? To je jedna ze záhad vesmíru. Drhnout řasenku olejovým sprcháčem si pro příště odpustím.
P. S.: A když už si i na dovolenou beru fragmenty práce (druhé práce, úřad jsem nechala o vlastní vůli, však neshoří), tak bych tu práci mohla taky skutečně udělat, abych měla po návratu o starost míň, víme...? Takže taky snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat